Školkové focení nejen v Montessori je fuška i zábava v jednom

DSC_3680u

Ani ve snu by mě nenapadlo, že budu fotit ve školce klasické školkové focení. Nikdy mě to nelákalo, naopak. Ale odříkaného chleba největší krajíc, jak se říká…. Kupodivu jsem překvapila sama sebe, protože mě focení bavilo a myslím, že nejen mě, ale i děti. Asi proto, že to nakonec úplně klasické školkové focení nebylo, protože bylo tak trochu Montessori.

Před několika týdny se mi ozvala bývalá spolužačka ze střední školy Daniela Ballová, že by potřebovala nafotit fotky dětí v její Montessori školce v Havířově. Daniela centrum Baby Care, ze kterého poté vzniklo první Montessori centrum pro děti předškolního věku Bimbonido, založila a úspěšně jej rozvíjí.

Doposud jsem zatím ve školce nebo škole klasické třídní fotky, nebo fotky dětí na konci školního roku, nefotila. Upřímně – ani jsem po tom nijak netoužila. Představa malých, nezkrotných, hlučných bytostí, posilněných skupinovou energií, ve mě vyvolávala víc děs, než chuť něco podobného zkoušet fotit:-).

Takže Danielin telefonát s její prosbou, zda bych nenafotila její školkové děti, byl pro mě nejen výzvou, ale také poměrně výrazným vystoupením z komfortní zóny svého poklidného, hodinového, stylizovaného portrétního focení jednoho dítěte v pohodlí svého studia nebo přírodního zátiší.

Naštěstí měla Daniela jasno v tom, že budeme fotit venku, protože „fotky s papírovou bruslí kolem krku v papundeklových rekvizitách“, které nosil ze školkového focení domů její syn (i my máme pár podobných ze školkového focení v albu:-), rozhodně nechce! Navíc by měly být fotky v Montessori duchu.

Ha! Montessori duch?

Pojem jsem znala, pro mě to byla doposud představa alternativního školství. Jak mám dostat alternativní náladu do fotek ze školky? V čem je vlastně systém Montessori odlišný od klasického vzdělávání? Co  můžu po dětech při focení chtít, aby dělaly? Jak s nimi mám komunikovat?

Chtělo to dát si kafe s Danielou!

Snažila jsem se pochopit celou filozofii Montessori v rámci jedné schůzky s ní. Odnášela jsem si mnohé poznatky, mimo jiné i to, že dítě v Montessori má rádo řád, pravidla a hranice, ve kterých se pohybuje. Svobodně pohybuje… To znamená, že dělá co chce, kdy chce, kde chce a s kým chce, a to při respektování oněch hranic a pravidel. Rozhodně spousta pozitiv oproti klasickému vzdělávání.

Ale… ve mě to vzbuzovalo lehkou paniku, protože jsem si uvědomovala rizika z toho plynoucí. Co když se zrovna někdo nebude chtít fotit? Co když bude trvat na tom, že bude mít na hlavě kšiltovku a na zádech batoh se svačinou?

Daniela mě „uklidnila“, že se to rozhodně může stát a že je to tak v pořádku. Rodiče si tento způsob vzdělávání vybrali právě s vědomím této svobody. Takže mám počítat s tím, že děti nebudou fungovat na povel (no to mě podrž, jak s nimi tedy budu komunikovat?) a je dost možné, že se prostě budou fotit s batůžkem a kšiltovkou, pokud se jich nebudou ochotny vzdát. Hm…

Kreativní plán!

To je přesně to, co bude potřeba vytvořit, abychom děti zabavili, vtáhli do hry a při tom jsem je, jen jakoby mimochodem, fotila. Protože je Montessori postaveno na spoustě různých pomůcek, rozhodla jsem se, že budeme děti fotit s balónky. Různé barvy k různým možnostem výběru (každý si vybere barvu a množství, které chce – jejich volba, přičemž se vybírá z balónků – naše pravidlo).

DSC_3447u (2)

Plán B v případě krachu plánu A nebyl, prostě jsme se všichni spoléhali na to, že klapne počasí (klaplo!), děti budou v dobrém rozmaru, tj. ochotny spolupracovat, rodiče je oblečou do mnou předem doporučeného oblečení. A že nafotíme školkové fotky tak trochu jinak, po svém a po Montessoriovsku.

HURÁ! FOTÍME!!!

Focení začalo společnou fotkou všech. Předcházelo mu chvilkové hraní s balónky (kdy jich v čerstvě posekané trávě  prasklo, což se neobešlo bez pláče, ale i na praskající balónky se dá zvyknout, obzvlášť, když jsou bleskurychle dodány další, nové). Původně jsem měla v plánu fotit na nedaleké louce, ale nakonec jsme zůstali na školní zahradě. Tam jsem využila bílé školní budovy, do které se opíralo ranní slunce, jako jedné velké obří odrazné desky. A taky vzrostlou zeleň, která vytvořila krásné tmavě zelené přírodní pozadí.

DSC_3661u

Společná fotka byla vyfocena poměrně rychle, děti jsme nijak nepózovali, jen jsme je zavedli pod strom. Ty, které se na mě chtěly dívat, se dívaly. Kdo chtěl sedět, seděl. Ty ostatní jsme nechali, ať si dělají, co chtějí.  Jediné, o co jsem se snažila, aby děti nebyly úplně zády a šlo jim alespoň částečně vidět do obličeje, záda by asi rodiče na společné fotce ze školky neocenili, byť je to Montessori…

DSC_3582u

U portrétního focení byla větší zábava, paní učitelky nahrávaly poletující balónky dětem, ty je chytaly, takže já jsem jen vždy využila správného okamžiku k tomu, kdy se na vteřinu zastavili, abych zachytila správný výraz. A to je vlastně vše. Nafoceno bylo díky přípravě a našemu plánu potom už poměrně rychle.

DSC_3622u

Fotka je super, ale obraz je obraz!

Doma jsem si při výběru fotek znovu vybavila pohodovou atmosféru celé akce. Děti byly prima! A to, že nefungují na povel, vlastně vůbec nevadilo. Rodiče získali krásnou památku v podobě tištěných fotografií na školkové časy. Jako speciální bonus jsem jim domluvila 20% slevu na fotoobrazy v reklamní agentuře mé kamarádky Míši Calábkové Well reklama v Ostravě. Pokud ji využijí,  budou mít doma na stěně i kus umění. Každá fotka, kterou dostali, totiž za tisk na fotoplátno stojí!

Mimochodem – Míša pracuje s americkou artovou značkou fotopláten, tiskne ekologickými  barvami. V jejím e-shopu fotozaluzie.cz najde i jiné zajímavé produkty, než jen fotoobrazy.

Děti focení bavilo… a nás rozhodně taky!

Těším se na vás zase příští rok!

Jak na skupinové focení 

  • 1
    Nepodceňujte přípravu, ušetříte sobě i ostatním spoustu času při samotném focení.
  • 2
    Vyhledávejte fotogenická místa, kde vám jako obří odrazná deska může posloužit plocha bílé zdi budovy.
  • 3
    Pokuste se obejít bez pózování. Dopřejte skupině, ať je na fotce svá a přirozená.

DSC_3348final (2)

Irma Kaňová
Jsem profesionální fotografka. Přes objektiv odhaluji duši a zachycuji jedinečný vlastní příběh. Ukážu vám cestu, jak fotit radostně a po svém. Více informací o mě najdete zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>