...kdo je

IRMA KAŇOVÁ

Jsem profesionální fotografka. Přes objektiv odhaluji duši a zachycuji jedinečný vlastní příběh.
Ukážu vám cestu, jak fotit s radostí a po svém.

Udělej chi-chi

Přestože jsem se pohybovala ve fotografickém prostředí díky svému otci prakticky od narození, první pořízený dokument se mnou byl dokonce v prenatálním stádiu na dovolené mých rodičů v Bulharsku, byla jsem celou dobu víc dětský model pro jeho redakční fotografie, než fotograf. To hlavní, co mi bylo celé mé dětství kladeno na duši, bylo “udělej chi-chi”. To je asi hlavním důvodem, proč se u mě většinou na fotkách málokdo usmívá… :-)

Nadšený amatér

Na fotky z dovolené mi stačila má první SMENA 8M, kterou jsem dostala ke svým patnáctým narozeninám právě od otce. S tou jsem nafotila i své úplně první “fashion” fotografie (myslím, že to byly mé úplně první fotky, nafocené tímto fotoaparátem vůbec) – kdy jsme se v různých (vtipných) pózách fotily s mou kamarádkou Sylvou ve vlastnoručně ušitých modelech. Kouzlo vzniku obrázků na bílém papíře v temné komoře, kde jsme společně fotky s otcem později vyvolávali, dodnes vnímám jako směsici kouzelnické magie a alchymie.

Už jako dospělá jsem si pořídila analogový Olympus (z důvodu vlastního pohodlí mi filmy v té době už vyvolával Fotolab). Poté jsem si pořizovala další digitální kompakty, kterých jsem vystřídala několik. Všechny byly ale trvale nastaveny na 100% automatický režim. Jediné, co jsem měnila, byly scény podle piktogramů “portrét”, “krajina”, “moře”… I přes profesonální domácí zázemí jsem byla stále na úrovni … nadšený amatér. :-)

S těmito foťáky jsem také zdárně prožila první roky mateřské dovolené, na které jsem vyfotila tunu fotek své dcery Valerie. Většina z nich však skončila navždy uspána na věčnost v nekonečném množství složek v počítači. Pokud mám někde nějaké fotky vytisknuty a vystaveny, jsou to většinou fotky z profesionálních focení, které jsem nám vždy jednou za rok dopřála.

Přerod na vášnivého profesionála

Fotokrize však přišla v roce 2010, kdy jsem v říjnu s kamarádkami založila neziskovku Duhové noty, z. s., kde je jednou z našich aktivit také taneční klub Maniak Dance. Naše děti tam tančí latinu ve formacích. Na zachycení jejich závodů a vystoupení v takové kvalitě, jakou jsem si vysnila, ale i potřebovala pro partnery a sponzory, už má stávající výbava ani know-how nestačili.

Přerod z nadšeného amatéra na vášnivého profesionála se neuskutečnil ze dne na den, trval mi zhruba dva roky.

V průběhu nich jsem si stihla na focení udělat “papír” v půlročním rekvalifikačním kurzu Reklamní fotografie v Praze, nafotit novým Nikonem spoustu více či méně zdařilých snímků. Kurz mě naučil ovládat přístroj, zvládnout optiku a fyziku (ano, jsem blondýna a hlavně proto jsem do kurzu šla…😊), dívat se na fotografii jako na umění, ne jako na každodenní spotřební zboží.

První zlom

Od prvních pokusů trénování focení na kamarádkách a jejich dětech se množství zájemců o mé fotky neustále zvyšovalo. Přišel první zlom – začala jsem si za focení říkat o peníze (a šlo mi to dost těžce, protože kamarádi se přece fotí zdarma…). Založila jsem si profi stránku na Facebooku, začala jsem experimentovat, posílat fotky do soutěží u nás i v zahraničí.

Druhý zlom - italská Vogue

Dalším milníkem v mé fotografické kariéře bylo založení profilu na stránkách italské Vogue. Móda mě bavila vždy (viz. výše, sama jsem si šila své modely už od svých teens let) a objevení možnosti vlastního portfolia v rámci módní bible bylo velké WOW.

Zamilovala jsem do stylu, který fotoeditoři v čele s Alessií Glaviano preferují a akceptují. Chtěla jsem umět fotit stejně skvěle, jako všichni ti, kterým fotky přijímali do jejich portfolií. A to i za cenu, že přijdu o řadu svých stávajících fanoušků, protože fotky, akceptované v PhotoVogue, nejsou většinou prvoplánově líbivé, mají umělecký podtext, nutí diváka přemýšlet, hledat nevyřčené a neodtajněné souvislosti.

Chvíli trvalo, než jsem se naučila dívat na svět přes hledáček fotoaparátu jinak, než jsem se dívala doposud. Vztekala jsem se, když mi fotky nepřijímali (Proč???? Vždyť byly tak super!!!:-) Postupně se mi ale začalo dařit, fotky schvalovali čím dál častěji.

Další metou bylo zařazení mých fotografií do kategorie Best Of (jakože fakt dost dobré). Vrcholem snažení je Picture of the day. Mě se k dnešnímu dni podařilo mít fotku dne 5x! Ve Vogue.it má portfolio přes 135.000 fotografů!!!

Úspěchy na sebe nenechaly čekat

fotky začaly být úspěšné i ve vyhlášených soutěžích italskou Vogue ve spolupráci se známými světovými značkami,

  • např. pro podporu reklamní kampaně parfému Si od E. Armaniho,
  • nebo Poison Girl od Christiana Diora (tady se má fotka dokonce stala coverem celé fotogalerie).

Editoři italské Vogue vybrali také jednu z mých fotografií do publikace v rámci prvního Photo Vogue Festivalu 2016.

Úspěchy na sebe nenechaly čekat i jinde, mám na kontě několik mezinárodních ocenění a čestných uznání z fotografických soutěží, vystavovala jsem fotky v galeriích u nás i v zahraničí. V roce 2015 byly tři mé fotografie vystaveny také na Art Expu v Miláně.

V roce 2015 jsem založila Foto Art Fabriku – projekt, který umožňuje setkat se s nejlepšími fotografy od nás i ze zahraničí. Jeho smyslem je nejen inspirovat se, jak každý z umělců pracuje, ale také nasát uměleckou atmosféru, sdílet společné chvíle.

Fotím s vášní a radostí

Dnes fotím reklamní kampaně pro firmy, spolupracuji na fotoeditoriálech s módními návrháři, vystavuji u nás i v zahraničí. A mám nejraději, když se ke mě chodí fotit lidé proto, že se jim líbí má práce a můj fotografický styl. Mám ráda, když se na sebe navzájem napojíme a já můžu každému klientovi vytvořit originální dílo, které umožní podívat se za zrcadlo jeho duše. Za to slíbím, že každá z odevzdaných fotek bude hodna toho, aby visela na stěně jako fotoobraz.

Fotografie je mou nejinspirativnější vášní!


Irma Kaňová

Jsem profesionální fotografka. Přes objektiv odhaluji duši a hledám vnitřní krásu. Ukážu vám cestu, jak fotit radostně a po svém.

Baví mě fotit lidi, odhalovat prostřednictvím objektivu jejich duši a hledat vnitřní krásu každého jedince. Baví mě být svá, neplavat s proudem. Ráda experimentuji, překračuji hranice a porušuji fotografická pravidla. Mou druhou profesí je vzdělávání dospělých. Obě své profesionální cesty jsem spojila v jednu společnou v mezinárodním projektu Foto Art Fabrika, který pomáhá fotografii vidět, cítit, vnímat a tvořit jinak, jednoduše a nejlépe po svém.

Jsem autorkou online fotografické publikace Není selfíčko jako Selfíčko a Jak na focení dětí s radostí a po svém. Krok za krokem si ukazujeme a vyjasňujeme, jak vytvořit působivé fotografie ať už do svého rodinného alba, nebo jak a kudy vyrazit na cestu profesionálního focení. Pomáhám plnit fotografické sny lidem, kteří se chtějí nechat inspirovat bez ohledu na fotografické zkušenosti a technické vybavení. 

Mým posláním je ukázat cestu, jak tvořit radostně a s duší své vlastní fotoumění.